Trochu historie....
Pohnání - ves 9km na jih od Mladé Vožice, 627 metrů nad mořem. První zmínka roku 1360 Pohnanye, 1373 jako Pohnans, ale jž roku 1407 opět Pohnanye, avšak roku 1554 psáno Pohnanij. Původní tvar Pohnáně, Pohnánova ves, brzy změněno na abstraktní Pohnanie. Od Pohnání 1km jihozápadně leží ves Pohnánec, jejíž jméno vzniklo z významu menší Pohnání.
Z Pohnání u Tábora se psal starý český rod, který se v 15. století rozdělil na dvě větve. Chval z Pohnání od roku 1470 vlastnil Protivín a jeho potomci jako rodová větev se psali Protivínští z Pohnání. Tato větev vyhynula koncem 16. století. Druhá rodová větev se nazývala Pohnanové z Pohnání a vlastnila několik drobnějších statků na jihu Čech. Tato větev vymřela o několik let později než první rodová větev. V erbu měli modrou lilii ve stříbřitém štítě a stejná lilie se nacházela i v klenotu erbu.
Pohnan z Pohnání
příjmení staroč. rodiny vladycké, jejíž erb byl modrý štít se stříbr. lilií a klénotem tři stříb. péra. Původiště ves Pohnání u Tábora. V XV. stol. rozdělili se na dvě větve. Chval (+1494) dostal se ok. r. 1470 v držení Protivína a potomci jeho psali se Protivínskými z Pohnání. Týž statek držel po něm (1506) Petr Chval a r. 1530 Mikuláš a Jaroslav bratří, když pak od nich vyplacen byl, držel tento (1544-67) Skočice a Klokočín. Onen prodal r. 1567, tento držel po něm (1572 atd.) Beneš, bezpochyby jeho syn, avšak prodav jej také, seděl r. 1585-87 v Budičovicích. Žil ještě r. 1589 a tehda také žil Chval, jenž bydlil v Týně n. V. Ti byli poslední té větve. Předky druhé větve byli (1436) Petr ze Bzavé a Ctibor z Pohnání. Potomek jednoho z nich byl Ctibor, jenž se psal Pohnan a r. 1556 se ženil s Kateřinou Čabelickou ze Soutic. Soucasně žil Václav, jenž držel Čenovice. Václav a Petr bratří, jsouce již toho rodu poslední, přijali (26. dub. 1593) Pavla Ledeckého za erbovního strýce, a když to majestátem (27. říj. 1593) potvrzeno psal se tento [Pohnan] z P. Týž koupil r. 1601 Sebestěnice, jež zase r. 1605 prodal, r. 1615 seděl v Sirakovicích a zemřel někdy po r. 1620 zůstaviv dcery Barboru a Veroniku, které statek Sirakovice r. 1626 prodaly. Sčk.
Připomínka: Chval z Pohnání dostal se kolem 1454 k držení Holýšova (výprosou ?). Jeho ženou mohla být Anna, která se psala z "Holejšova". Chval pravděpodobně přijal nějakého příbuzného (bratra či švagra) do nedílu na Holýšov, aby po jeho smrti majetek nespadl na krále (odúmrť). Je možné, že jeho potomci, resp. jeho bratra či švagra, psali se z Holýšova. V deskách zemských není dalšího záznamu, byť šlo o statek manský, možná tedy zůstal v držení stále jednoho rodu. Nasvědčuje tomu i fakt, že bratři Holejšovští r. 1544 přiznávají, že "drží dvůr poplužní po dobu 50 ti let po svém otci a strýci" (...po předcích svých), tato doba se až překvapivě kryje s úmrtím Chvala z Pohnání (1494). Nejnovější výsledky bádání tomu však nenasvědčují, zápis v Deskách dvorských z roku 1457 jasně naznačuje, že Holýšov kupuje dědiník Ondřej se ženou a patrně Chval je prodejcem toho zboží, později se přesouvá na čerstvě nabytý Protivín. Ondřej z Holýšova snad právě umírá koncem 15. století a jeho vnuk Jan může být jeden z bratrů, který r. 1544 přiznává své dědictví v Holýšově.
Kostel sv. Prokopa, je připomínán už roku 1360 jako farní. Roku 1714 byl přestavěn barokně, z původní románské stavby se zachovala mohutná hranolová věž s osmi (částečně zazděnými) podvojnými okénky.
Kostel stojí na vyvýšenině uprostřed obce, na místě bývalého hřbitova, obehnaný zídkou, ve které je výklenková kaple sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého. Kostel je jednolodní s pravoúhlým presbytářem, sakristií na severní straně a věží v západním průčelí. Loď je plochostropá, presbytář je zaklenut gotickou křížovou klenbou. Mobiliář je pseudorománský z roku 1875, cenná je románská kamenná křtitelnice ve tvaru kalicha. Na bývalém hřbitově stojí ještě kaple sv. Jana a Pavla z roku 1794. Kolem kostela se rozkládal hřbitov, obklopený zdí. Pro nevyhovující podmínky a nedostatek místa byl zrušen a na jeho místě vybudován pietní parčík. V obci byl vybudován nový hřbitov se smuteční síní který je v provozu od roku 1982 a slouží i pro občany okolních vesnic.
Obec Pohnání byla již v roce 1812 uváděna jako obec školní. Vyučovalo se zde až do roku 1975, pak byla škola zrušena. Žáci přešli do Ratibořských Hor nebo Chýnova
